Elfové

Elfové

Elfové jsou nízcí a štíhlí, měří od čtyř a půl do pěti a půl stopy a obvykle váží něco mezi 85 a 135 librami. Elfí muži jsou stejně vysocí a jen nepatrně těžší než ženy. Jsou půvabní, avšak křehcí. Většinou mají světlou kůži se zlatým nádechem a hluboké zelené oči. Elfové nemají po těle žádné chlupy. Preferují jednoduché, pohodlné oblečení v pastelově modré nebo zelené barvě a nosí jednoduché, ale elegantní klenoty. Elfové jsou nadpozemsky půvabní s jemnými rysy. Mnoho lidí a zástupců ostatních ras je shledává krásnými. Elfové dospívají kolem stodesátého roku života a mohou žít až 500 let.

Elfové nespí způsobem, jaký je obvyklý u ostatních ras. Místo toho spíše meditují v hlubokém transu 4 hodiny za den. Elfí odpočinek jim dává stejný užitek, jako lidem osmihodinový spánek. Když elfové meditují, zdají se jim sny, které jsou pro ně něco jako mentální rozcvička, kterou se naučili procházet.

Elfové se procházejí volně po lidských zemích, vždy jsou zde vítáni, ale nikdy zde nejsou doma. Jsou nejznámější pro svou poezii, tance, písně, moudrost a magické dovednosti. Elfové milují přírodní a jednoduše krásné věci. Když jsou v ohrožení jejich lesní domovy, jakkoliv jsou elfové jemní a milí, prokazují při jejich obraně zručnost v zacházení s mečem, lukem a bojové strategii.

Elfové považují lidi za neelegantní, gnómy za obyčejné a trpaslíky za bručouny. Jsou strojeně veselí a milostiví k těm, kteří spadli hluboko pod elfí standardy (to jsou koneckonců všichni, kdo nejsou elfové).

Klíč k pochopení elfí mysli je v uvědomění si let, které elf musí naplnit. Většina ras nechápe, a ani nemůže pochopit, perspektivu stovek let, kterou na svět nahlížejí elfové. Nadevše ostatní jsou elfové trpěliví. Mají léta na plnění svých povinností a radostí, a neváhají čekat. Netrpělivost, kterou jsou posedlé ostatní rasy, shledávají obzvláště podivnou a odpudivou. Ale pokud je spěch nutností, dokážou elfové postupovat rychleji a rozhodněji než kdokoliv jiný.

Elfové jsou často velmi chytří a zruční, majíc roky na zdokonalování svých schopností a cvičení své mysli. Elfí záliba v paradoxech a humoru je obrovská, jednoduše proto, že je to pro elfy nejsnadnější cesta, jak co nejlépe vyjádřit sama sebe. Přestože elfové jsou především šťastným lidem, jsou schopni hlubokých emocí, mnohem temnějšího původu.

Elf naplněný zlobou je strašlivý nepřítel. Elf vázaný pomstou mnohem strašlivější. Jak už bylo zmíněno, elfové mají nevyčerpatelnou studnici trpělivosti. Mohou čekat roky, než jejich pomsta dojde naplnění - ve chvíli, kdy je již jejich kořist ukolébána falešným pocitem bezpečí.

Neuchopitelná délka života dává elfům unikátní pohled na svět, který většina ostatních nedokáže sdílet. Elfové se neobávají toho, že by se za svého života nenaučili dost, naopak neustále hledají nové a nové věci k poznání, které by znovu probudily pocit novosti a nadšení. Když takovíto elfové zestárnou (v chápání elfů), často se stávají posedlí hledáním smyslu úplně všeho, hledáním základů existence. Mnozí z elfů pochopí, že jejich život je dosti dlouhý k dostatečnému užití moudrosti i radosti. Mnozí z nich ale pokračují v jakémsi bezstarostném bytí, trávíce léta s bytostmi, které nepostihuje čas. Nebo jakoby uzamčeni a odtrženi od života samotného, hledajíc „pravdu“, ztrácejí to nejcennější v jejich životech: bytí samo.

Avšak většina elfů shledává nejpřitažlivějším bytí v naprosto plné míře. Mohou začít hned několik věcí najednou v jednom roce, jako psaní písní, tvorba uměleckých děl, učení se šermířské dokonalosti a mnohé další. Nevadí jim odložit dvě věci, kvůli jedné nové, která se objeví a zaujme je. Uprostřed staletí přeci jedna nebo dvě generace nic neznamenají. Nikdy ale neztrácejí o něco zájem úplně, jen je vždycky čas se k tomu vrátit. Elfí životy prostě nejsou dost krátké na to, aby bylo nutno spěchat. Jsou však velmi daleko od lenosti a v podstatě celé dny jsou aktivní, když se jim ale zachce strávit den poleháváním na travnatém kopečku a sledováním ptáků nebo jen odpočinkem, není nad čím váhat.

Elfové nepovažují hmotné vlastnictví za nic hodného pozornosti, v kontrastu s jejich zájmem o poezii, hudbu, umění a filosofii, jelikož to jsou poklady, které přetrvají věky. Elfové se tudíž nijak nesnaží střádat zlato či poklady, vyjma věcí, které jsou opravdovými „poklady“, dokonce i ty nejúžasnější malby padnou jednou za oběť času. Na druhou stranu elfové milují nechat se unášet při tvorbě skutečné a opravdu mistrných řemeslných děl. Elfové jsou dosti špatnými portrétisty. Jednoduše proto, že se tak úporně snaží zachytit okamžik a „vnitřní bytí“, takže neovládli lidský způsob malby, který kombinuje zevnějšek s vnitřní krásou. Přesto, že přikládají tak malou váhu hmotným věcem, mají naprosto striktně definovaný systém osobního vlastnictví a krádeže věcí, které považují za své, se velmi přísně trestají. Elf, přistižený při takové krádeži, je vykázán na staletí, aby měl čas naučit se chovat vůči svojí rase. Přestože jsou silně individualistická stvoření, mají velmi silný smysl pro povinnost vůči svým druhům. Vědí, že každý z jejich druhů je naprosto esenciální součástí rovnováhy života a tudíž se o ostatní starají se stejnou dokonalostí jako o sebe samé.

Elfové mají mnoho společenských rituálů a příležitostí a svátků, kdy je čas se setkat, nejdůležitější mezi nimi jsou:

Obřad dospělosti - Když elf dosáhne 70 let věku, je považován za mladého dospělého se všemi právy a povinnostmi, které mu náleží. Již déle nežije v domě svých rodičů, ale je to čas, kdy si začíná získávat své vlastní místo ve světě. Pokud se mladý elf přiklání k dobrodružství, jako dary dostává často výbavu od svých starších příbuzných, a pokud ne, zůstává s ostatními elfy, aby mohl svůj život naplnit radostí a štěstím.

Oslava svatby - Svatba je mezi elfy příležitostí obrovské radosti, jelikož toto spojení symbolizuje kontinuálnost elfí rasy. Tací, kteří se odváží tuto událost narušit činem proti přírodě, si vyslouží hněv elfů navždy. Takovíto, i jeho potomci a druhové, budou pronásledováni až na věčnost. Svatba je pro elfy mnohem vzácnější událostí než pro krátce žijící rasy, a proto je jen málo zločinů, které se vyrovnají narušení svátosti těchto dnů. Manželství mezi elfy trvá tak dlouho, dokud jeden z partnerů nezemře.

Přísaha krve - Ne vždy jsou elfové mírumilovným národem. Když je elf nebo jeho přítel vážně raněn nebo uražen, složí svatou přísahu Odplaty, obřad konaný za nejtemnější hodiny před svítáním. Pokud takto přísahá, odloží vše s jediným cílem, docílit odplaty. Elfové tuto přísahu uznávají a zbaví mstícího se druha jakýchkoliv jiných povinností.

Vztahy

Elfové většinou necítí nenávist k ostatním rasám vyjma některých. Přestože nemusí mít ostatní rasy v lásce, stále cítí pouto sounáležitosti s většinou živých bytostí. Toto lidé nemohou nikdy pochopit, protože za svůj krátký život si nestihnou vytvořit opravdové pouto s životní silou Přírody. Ty rasy, které nenávidí elfy nestravující zlobou, nejsou hodny, aby jim elfové opětovali stejnými pocity. Jenom ti, kteří znesvětí les či jinou z věcí, která je pro elfy nedotknutelnou, si vyslouží nezměrnou zlobu elfů vůči svému pokolení. Ač mohou být elfové vnímáni jako arogantní, jejich odstup od ostatních je povětšinou pouze následkem krátkého života těch ostatních.

Trpaslíci - přestože elfové i trpaslíci bojují na straně dobra, často jsou to právě oni, kdo jeden na druhém shledávají divným úplně všechno. Hlavním důvodem rozepře je rozdílná definice „dobrého života“. Trpaslíci neochvějně věří v pracovní morálku (elfové ne), Trpaslíci neshledávají štěstí jako esenciální pro dobrý život (elfové ano). Trpaslíci věří, že život musí být dobře zorganizován – ne nějaký napůl hazardní a napůl spontánní, jaký preferují elfové. Přesto každá z nich potajmu trochu obdivuje tu druhou, a některá z nejsilnějších pout v tomto světě jsou právě mezi elfy a Trpaslíky.

Gnomové - elfové a gnomové spolu vycházejí dobře, kdykoliv se potkají. Podle elfů gnomové kombinují to nejlepší z trpaslíků se zdravou dávkou elfství. Mimoto některé ze starých elfských legend říkají, že gnomové byli stvořeni křížením elfů a trpaslíků. To však neznamená, že by byli elfy nějak milováni, pro elfí standarty jsou příliš nevkusní a příliš podivní. Je to podobné jako s trpaslíky, to však nic nemění na faktu, že v nebezpečí bude jedna rasa bránit druhou.

Lidé - Pro elfy je velmi těžké pochopit, a dokonce i hodnotit rasu lidí. Někteří jsou přátelští dokonce s jistou dávkou obdivu vůči elfům, jiní jsou nepřátelští nebo elfy dokonce nenávidí. Přestože jiné rasy mají jisté odchylky v rasovém chovaní, nikdo není tak rozdílní jako lidé, dokonce ani stromy. To všechno má za následek, že pokud elf potká člověka, už od počátku k němu přistupuje s notnou dávkou nedůvěry, až do té doby, kdy se onen jednotlivec prokáže být spolehlivým přítelem. Přese všechny podivnosti chovají elfové, jako k většině bytostí, k lidem jistý druh obdivu. Lidé jsou úžasní producenti dětí a mohou mít neuvěřitelně vyvinuté dovednosti. Lidé proměnili krajiny, které elfové kdysi přešli jako pro život neobyvatelné. Elfy udivují a také trochu děsí. Právě obrovské množství růzností v lidech je důvodem, proč elfové na lidi specificky nereagují, a ona mnohost je pouze mate, proto se snaží držet se od lidí nejdál, jak to jen jde.

Drowové - Všechnu nenávist, kterou může rasa jako společenství chovat, vrhají elfové proti drowům, temným příbuzným. Nikdo nechápe zlo, skryté v této shnilé odrůdě zkaženosti jako elfové, a není nikdo, kdo by drowy nenáviděl tak, jako elfové.