Historie Manawydanu

Zrození elfů

Elfové jsou jednou z nejstarších ras Manawydanu. Dožívají se řádově stovek let, takže není divu, že pro ně čas plyne poněkud jinak než pro jiné rasy. Na samém úsvitu své historie elfové obývají velmi úrodný sever kontinentu. Neměli nikdy potřebu kolonizovat okolní oblasti. Roztroušení do malých izolovaných skupin žili ve hvozdech ve svých jednoduchých obydlích, která zapadala do okolní krajiny a téměř se v ní ztrácela. První generace se vyznačovaly spíše klidným a umírněným životem. Jejich hlavním zájmem nebylo poznání (jak by se dalo očekávat), ale spíše veselí a radovánky. Typickým rysem je soužití s přírodou, takže stopy po jejich osídlení nejsou patrné, jsou-li vůbec nějaké. Písemné, architektonické ani jiné podobné památky z této doby nemáme. O tom, jak se elfové chovali v prvním věku, se dozvídáme zejména z lidové tvorby elfů ve věku dalším. Zprávy jsou ale značně zkreslené a stylizované, takže je nutné brát je s rezervou. První známky toho, že se elfové začínají zajímat spíše o nejrůznější vědy a poznání jako takové, se objevují až po prvních problémech, které téměř zničily celou jejich rasu. Těmi největšími problémy byly zejména rozbroje s orky a změny klimatu.

Příchod orků

Přestože by se mohlo zdát, že orkové jsou mladší než elfové, ve skutečnosti to není tak úplně pravda. Zrod obou ras se datuje přibližně do stejné doby. Svět byl ovšem pro obě rasy dostatečně velký, takže nějakou dobu trvalo, než na sebe oba narazili.

Orkové zpočátku žili v tlupách na základě pokrevní příbuznosti, později se toto primitivní rodové společenství změnilo v kmenové. Prvotním důvodem ke vzniku takovýchto společenství byla potřeba obstarat si potravu. Většina orčích kmenů obývala severozápadní část kontinentu. Z těchto raných dob se dochovalo jen velmi málo pozůstatků. Jisté je, že první orkové nám zanechali kresby v jeskyních, ale to je asi tak vše. Takto orkové vydrželi několik generací, během nichž zlepšovali svoji řeč i principy, které držely jejich společenství pohromadě. Ke změně orky dohnal jejich stále větší počet. Jejich území jim přestávalo stačit a oni byli nuceni opustit svá loviště a hledat nové domovy. Orkové se vydali všemi na západ, část na jih a část na východ. Tam narazili na elfy. Vrátit se nemohli a celý pochod byl vzhledem ke skalnatému terénu už sám o sobě dosti náročný, takže se orkové rozhodli, že dále nejdou a pokusí se uzurpovat elfí území, na kterém panovala skutečná hojnost všeho. Nepřipravení a nezkušení elfové nedokázali dlouho vzdorovat a orkové tak ovládli jejich území.

První stěhování elfů

Porážkou elfů a jejich vyhnáním z domovů končí první věk. Elfové se přesunuli na východ, kde se usadili v jednom hustém hvozdě. Ze všeho nejdříve se rozhodli vybudovat silné opevnění, které stojí dodnes. Uvnitř tohoto nedobytného opevnění došlo poprvé ke skutečnému sjednocení elfů do jednoho národa. Město, které za hradbami postupně vzniklo, dostalo jméno Elderion. V bezpečí tohoto města dochází k nebývalému rozkvětu. Elfové se začínají zajímat o svět kolem sebe a dochází k rozvoji nejen umění, ale také vědy a techniky. Nově se elfové začali zdokonalovat také v boji a taktice, protože si uvědomili svoji zranitelnost, která se naplno projevila při orčím útoku. Na svém významu získává také náboženství a kult boha Corellona, jakožto ochránce elfí rasy před nepřáteli. V té době vzniká pravděpodobně pověst o souboji Corellona s bohem orků, Gruumshem. Díky zkoumání přírody a tajných učení se v tomto období objevují také první zmínky o použití přírodní síly, která dokáže skutečné divy. Tato síla je později známá jako magie. Elfové zažívají svůj vrchol. Později už nikdy nebude tato rasa tak před ostatními jako v této době.

Kulturní evoluce orků

Nové území pro orky znamenalo velké změny. Obstarávání potravy se stalo mnohem snadnější záležitostí. Lovem a sběrem tak už netrávili většinu svého času. Naopak stále větší prostor v jejich životě získávaly hry a překvapivě i umění. Vedle lovců a sběračů se objevují první kněží, kteří hlásají slovo Gruumshovo. Orkové jsou sice stále ještě obávanou a tvrdou rasou, ale zdaleka už nejsou takoví jako na začátku. Jsou vypočítavější a chytřejší. Učí se dokonce číst a psát. Za tímto účelem si dokonce vymysleli své vlastní písmo. První knihou psanou orkštinou byla kronika H’argkova. K bydlení orkové v té době využívali z větší části postavené elfí domy. Dalším významným krokem v tomto nesmírně důležitém období orčích dějin byl pokus o sjednocení této rasy. Tyto pokusy nakonec byly úspěšné a orkové tak poprvé získali silného vůdce – Grarda Sjednotitele. Ani elfí území ale nemohlo orkům vydržet věčně.

Expanze orků

Grard sice sjednotil všechny orky, kteří byli v oblasti, a díky tomu získal přídomek Sjednotitel, ale ve skutečně to nebyli všichni orkové na světě. Jednalo se pouze o východní část orků. Expanze totiž od začátku probíhala dvěma směry. Druhá část se vydala na západ. Kmeny, které postupovaly na západ, šly poměrně dlouho nehostinným územím. Namáhavý pochod se ale vyplatil. Objevili úrodné, skalami chráněné údolí, kde se rozhodli usadit. Zde vybudovali první a na dlouhou dobu i jediné velké město orků. Mezitím ale východní části orků přestalo elfí území stačit, a tak se vydali na jih, kde brzy objevili velice úrodné území, které místy pokrývaly husté lesy. Bohužel netrvalo dlouho a narazili na jiné rasy. Byli to opět elfové, jenomže tentokráte v dobře opevněném městě, a drowové, kteří žili nedaleko elfího Eldrionu a aktivně se účastnili jeho obrany ve chvíli, kdy jejich západní část území orkové bez větších problémů zabrali.

Zkáza Elderionu

Nic netrvá věčně, a tak i zlaté období elfů muselo jednoho dne skončit. První zprávy o postupu orků přinesly zbytky elfských skupin, které i v druhém věku žily izolovaně ve hvozdech kolem elfího města. Elfové už ale rozhodně nebyli rasou slabých roztroušených skupin a nehodlali tak ustupovat ze svých nově získaných území. Naopak se začali připravovat na válku. Orkové zpočátku podnikali jenom malé průzkumné oddíly. V té době elfové v boji poprvé použili i magii. Orkové se s ničím podobným ještě nesetkali a zpočátku byli zaskočeni. Co ale elfové získávali za pomoci magie, to orkové stejně nakonec vyvážili svým počtem. Dlouholeté malé šarvátky začaly nabírat na intenzitě a schylovalo se k rozhodujícímu konfliktu. V obrovské bitvě pod hradbami města byla situace dlouhou dobu nerozhodná s velkými ztrátami na obou stranách. Orkové ale začali získávat navrch, a tak se zoufalí elfové rozhodli použít do té doby zapovězenou školu magie – nekromancii. Cena za toto rozhodnutí ale byla obrovská. Orkové byli sice poraženi, ale obrovské území kolem města zůstalo zcela zničené a samotné město na tom nebylo o mnoho lépe. Elfové nakonec přece jenom museli své město opustit a vydali se dále na jih. Bývalé území elfů se stalo zničenou zemí, ve které nežije žádný živý tvor. Tato mrtvá země je kolem Elderionu dodnes. Přestože na ní dodnes nic neroste a dějí se tam nejrůznější podivné věci, ihned po tom, co toto místo elfové opustili, uzurpovali si ho orkové.

Poklidný život Drowů

První kmeny drowů obývaly teplé oblasti na pobřeží malého moře, které rozděluje západní a východní část kontinentu. Toto území pokrývali v té době husté pralesy, ve kterých byl dostatek lovné zvěře. Žili v malých skupinách a zpočátku se živili hlavně jako lovci a rybáři. Drowové v této době byli spíše roztroušeni v menší více méně samostatné kmeny. Sjednocení kmenů bránily názorové rozepře mezi jednotlivými vládnoucími rody. Během období klidu postupně drowové obsadili téměr celé území středu kontinentu od Malého moře po Velkou horu na východě. Konec klidných dnů přišel společně s orky ze severozápadu. Jako první padly vesnice u Malého moře. Ostatní kmeny, vyděšené nastalou situací, okamžitě odhodili názorové rozpory a semkli se kolem nejsilnějšího rodu Alle'ati. Bylo rozhodnuto varovat elfy, se kterými drowové sdíleli východní část území pod Velkou horou. Nakonec se drowové vyznamenali při obraně Eldrionu, i když ani jejich chrabrost konci tohoto města nezabránila. Když elfové s drowy opouštěli Elderion, bylo jasné, že to příští město bude jejich společným dílem.

Založení Nového Eldrionu

Elfové s drowy zanechali polorozbořený Eldrion se zničenou krajinou okolo a vydali se na další pochod k jihu. Po opuštěrní Eldrionu přišly obě rasy téměř o všechno, co během druhého věku získali a vybudovali. Elfové s drowy se přesunuli dále na jih, kde si našli hvozd obehnaný z větší částí neschůdnými skalisky. Tohoto přírodního opevnění dokázali výborně využít a na místě, kde se nenacházely skály, jej doplnili o vlastní systém opevnění. Uvnitř tohoto nedobytného hvozdu začali budovat nový klenot – Nový Elderion. Zejména elfové si uvědomili, že to jediné bohatství, které jim nikdo nikdy nemůže vzít, je vzdělání. Rychlost, s jakou byl Nový Elderion vybudován byla neuvěřitelná. Významně k tomu pomohli také trpaslíci, kteří elfům a drowům dodali velmi kvalitní materiál na stavbu hradeb. Přestože Nový Elderion vybudovali drowové a elfové společně, město bylo více méně rozděleno na dvě části. K tomu přispělo zejména to, že oba národy si chtěly podržet vládu nad svými lidmi. Po vzájemné dohodě tedy ani jedni neusilovali o nadvládu nad ostatními. Město ale přece jenom potřebovalo jasné vedení. V čele města se tedy podle úmluvy drowové s elfy střídali vždy po 90 dnech vlády.

Velké neštěstí trpaslíků

Trpaslíci původně žili v kráteru velké vyhaslé sopky u východního břehu velkého oceánu. Ztuhlé magma za staletí vytvořilo jednu z nejúrodnějších půd, takže není divu, že trpaslíci neměli důvod se stěhovat z kráteru. Už tehdy se však trpaslíci velmi rádi rýpali v zemi a dolování a kutání pro ně bylo doslova koníčkem. Kámen se ostatně také stal hlavním stavebním materiálem i hlavním vývozním artiklem. Při svém dolování ovšem zašli až příliš hluboko. Stálý a trvalý magmat prokopali až k tekuté lávě sopky, což mělo za následek největší katastrofu v dosavadních dějinách trpaslíků. Toho dne všichni kopáči v dolech byli zaplaveni lávou a zemřeli. Sopka se opět začala probouzet a trpaslíci byli nuceni k téměř okamžitému úniku z kráteru. Tak zaniklo všechno, co trpaslíci po celé generace pracně budovali. Výbuchem sopky se trpaslíci vrátili o několik generací nazpět.

Trpaslíci hledají nový domov

Katastrofa znamenala téměř konec trpaslíků, protože vymřela většina dospělých. Než se opět srovnal počet mužů a žen, trvalo to několik dlouhých generací. V téhle době se také mnoho trpasličích žen muselo začít věnovat typicky mužským rolím. Odtud ty báchorky o tom, že mezi trpaslíkem a trpaslicí není žádný rozdíl. Vzhledem k rychlosti evakuace a také k tomu, že půdy pod sopkou nebyly nejen zcela bezpečné, ale zároveň také méně úrodné, vydali se trpaslíci okamžitě hledat nový domov. Bohužel se tenkrát mezi nimi projevily neshody, které vyústily v to, že už tak zdecimovaný národ se ještě rozdělil na dvě části. Jedna skupina se vydala na západ vstříc orkům. Zbytek trpaslíků se vydal na jih a teprve po nějaké době putování na jih došli až k horám, ve kterých objevili soustavu jeskyň a tunelů a rozhodli se tam usadit, i když ještě pořád pod širým nebem. Trpaslíci už ale nechtěli riskovat, že by se opět prokopali do takové hloubky, která by mohla opět znamenat jejich zkázu. Přestat kopat ale pro trpaslíky bylo nemyslitelné. Proto se rozhodli kutat, ale nikoliv do hloubky. Kutali pouze do skály nad povrchem.

Příchod Gnomů

Gnomskou domovinou bylo odedávna území na jihovýchodě. Téměř nikdy v něm ale nebydleli všichni gnomové. Velká část z nich se věnovala cestování a poznávání nových krajin. Nebylo nic divného na tom, že kde jeden den byla malá vesnička, nebylo druhý den nic - gnomové nasadily domkům kola, zapřáhli poníky a s halekáním (a pár výbuchy) odjeli tam, kde to bylo ještě zajímavější. I toto je jedno ze specifik gnomů, protože jako první začali pořádat výpravy za poznáním a dobrodružstvím. Ostatní národy v té době pokud někam táhly, tak to bylo kvůli tomu, že už jim jejich dosavadní domovina nestačila. Na jihovýchodě si gnomové žili poměrně spokojeně. Sem tam někde něco vybouchlo nebo spadlo, ale to přece byla daň pokroku, jak to sami gnomové dodnes označují. V době, kdy prožívali svůj největší rozmach, dostaly se jejich výpravy stovky kilometrů daleko a byly pryč klidně i celé roky. Inu, zkrátka pořádná výprava. Bylo tedy jen otázkou času, kdy narazí na ostatní národy. Výprava, která směrovala k severu, narazila na společný domov elfů a drowů - Nový Elderion i na domov trpaslíků. Na tomto setkání rozhodně nebyla tratná ani jedna ze stran. Trpaslíci tímto setkáním získali nového odběratele drahých kamenů, nové, vylepšené způsoby těžby a mnoho dalších drobností. Elfové také využívali nemálo gnómských vynálezů. A gnomové? Ti získali hlavně informace, kvůli kterým vlastně všechny své výpravy pořádali.

Počátky lidí

První kmeny lidí se objevily na jihozápadní části kontinentu. Tato oblast je charakteristická vlídným podnebím a dostatkem přírodních zdrojů. V těchto velmi vhodných podmínkách se lidský národ velmi rychle rozrůstal a postupně obsazoval stále větší území. Ve třetím věku již lidé obývali celý jih západní části kontinentu. I když nejsou lidi právě jednotný národ, postupně docházelo ke sjednocení pod silnými vládci. Největší koncentrace lidí byla právě na jednom z poloostrovů jižního kontinentu. Zde také lidi vybudovali obrovské hlavní město Ishar. S vynálezem lodí začali lidé podnikat plavby i k východní části kontinentu a zakládat osady na jeho pobřeží. Postupně pronikali i dál do vnitrozemí na sever a na východ.

Zrada drowů

Spokojené soužití elfů a drowů společně v jednom městě netrvalo věčně. Ze západu i ze severu začínají přicházet správy o  kmenech orků, které míří přímo na město. Útok orků na sebe nenechal dlouho čekat. Během prvního útoku elfové a drowové společně město ubránili a poprvé tak orky přemohli. V průběhu dalších bojů ale došlo ke zradě. Drowové otevřeli bránu a pustili orky do města. Před úplnou porážkou zachránili elfy až trpaslíci. Společnými silami se jim podařilo vyhnat orky z města. Když se drowové chtěli vrátit do města, elfové na ně zaútočili a začali je pronásledovat. Zbytky drowů prchly do jeskyň. Trpaslíci se elfům zavázali, že budou vchody hlídat. Dlužili totiž elfům za hodně a navíc většina jeskyní byla uměle vytvořena právě jimi. Trpaslíkům se v jeskyních zalíbilo natolik, že v nich nakonec vybudovali své nynější podzemní město Goren-Zar. Elfové se okamžitě dali do opravování Nového Elderionu.

Nový domov elfů

Elfům ale nebylo přáno zůstat v Novém Elderionu. Nedlouho po té, co své město opravili, jej nakonec přece jen museli opustit. Sopka, ze které museli trpaslíci utéct, byla aktivní už nějakou dobu, ale tentokrát vybuchla naplno. Výbuch sopky byl tak silný, že prach a popel se ve vzduchu držel ještě několik týdnů po tom. Sluneční paprsky se na zem nedostaly, a tak se začalo hodně rychle ochlazovat. Proti tomuto neštěstí se skutečně bojovat nedalo, i když to elfové za pomoci nejrůznější magie zkoušeli. Nakonec své pokusy vzdali a rozhodli se město opustit. Trpaslíci, kteří už v té době bydleli ve svém podzemním městě Goren-Zar, nabídli elfům, aby se k nim nastěhovali. Nechtěli o své sousedy přijít. Elfové se ale v podzemí necítili vůbec dobře, a tak se vší slušností odmítli a vydali se na jih. Aby ale nezpřetrhali přátelské vztahy s trpaslíky, rozhodli se, že se utáboří na jihu pod horou, kde v té době panovalo velmi příjemné podnebí.

Orkové znovu ve válce

Mezitím, co orkové na východě neustále museli bojovat o nová území, jejich západní bratři si po celou dobu užívali klidu a klidného rozvoje. Postupem času se rozšířili téměř po celém území západní části kontinentu. Během své expanze narazili na hobity, kteří jim nedokázali klást ani nejmenší odpor. Hobití vesnice byla kompletně vypálena a zbytky přeživších se uchýlila na jih. Tam je vysílené našly hlídky lidí. Hobiti u lidí dostali azyl. Lidé, když slyšeli, co orkové dokázali a kde až jsou, začali se urychleně připravovat na konflikt. Orkové skutečně zanedlouho dorazili až k nejsevernější lidským osadám. Lidé už ale na orky byli připraveni a došlo tak největšímu konfliktu v historii. Lidé orky začali porážet a ti museli ustupovat. Lidem to ale nestačilo a začali orky pronásledovat. Získali tak postupně v podstatě celou západní část kontinentu. Orkové byli nuceni se stáhnout až na nejzápadnější cípy kontinentu.

Vzestup drowů

Po zavalení vstupů do tunelů se drowové ocitli bez možnosti vyjít na povrch. Bylo jasné, že se budou muset přizpůsobit, nebo zemřou. V této nelehké situaci na pokraji života a smrti jim pomohli driddeři, kteří je našli. S pomocí dridderů se naučili přežít v místě, které je dnes notoricky známo jako Podtemno. Tato jeskynní říše si žila svým vlastním životem. Stejně jako na povrchu i tady žilo několik různých ras, které mezi sebou bojovaly o nadvládu. Nejambicióznější, ale zároveň nejméně početnou rasou byli právě driddeři, kteří v drowech viděli možnost, jak posílit svůj vliv. Vzali je tedy pod své ochranné nožky a postarali se o to, aby nevymřeli. Drowové za tuto pomoc v počátku byli dridderům velmi vděční, a to dokonce tak, že se pavouk stal jejich posvátným zvířetem a za svou přijali i jejich pavoučí bohyni Lloth. U drowů nadále měli největší moc vládnoucí rody. Po masakru v Novém Elderionu byl ale mezi drowy velký nedostatek mužů a postupně začaly přebírat moc ženy. Velkou míru na tom měl hlavně kult pavoučí bohyně a kněžky Lloth se brzy stali nejmocnějšími členy drowí společnosti. Boj o moc, která mezi jednotlivými rodinami na povrchu začal, v Podtemnu po mnoha generacích vyvrcholil. Každá z rodin si chtěla získat největší přízeň pavoučí bohyně. Driddderům se postupně podařilo naplno v drowech probudit jejich temnou stránku. Zrada, intriky a další podlosti, které stály na počátku drowího života v Podtemnu, se tak staly jejich denním chlebem. Po mnoha staletích se nakonec situace obrátila. Nadvládu nad Podtemnem si vydobyli drowové a tato nejsilnější rasa této říše nyní úzkostlivě chrání driddery.

Odchod elfů na jih

Po té, co elfové odešli z Nového Elderionu a usídlili se na jihu pod horou, ani ve snu je nenapadlo, že ani tato oblast nebude na dlouho jejich domovem. Osudným se jim stala právě blízkost skal. Z jejích útrob se totiž začali drát na povrch drowové, na které elfové už téměř zapomněli. To ale neplatilo naopak. Drowové hnáni záští vůči elfům začali pořádat stále smělejší výpady na povrch. Hrozící drowí invazi zastavili elfové až za pomoci gnomů. Právě jejich poslední vynález nazvaný zemětřas zavalil vchod jeskyně, která drowům sloužila jako hlavní východ na povrch. Elfové však nechtěli nic riskovat, a tak nakonec opustili svůj domov a vydali se daleko na jih. Došli až k jižnímu pobřeží kontinentu, kde poprvé spatřili moře. Moře elfy tak uchvátilo, že se tam natrvalo usadili a v hustém hvozdě blízko pobřeží zbudovali třetí velké město. Na rozdíl od prvních dvou elfích měst je celé postavené ze dřeva a umístěné v korunách stromů. Zde, daleko na jihu, konečně nalezli klid. Postupně také začali s průzkumem okolí a na východě poprvé narazili na rasu lidí. Lidi byli v té době již hodně početný národ a některé z jeho kmenů obývali i jih východní části kontinentu. První kmen, který elfové potkali, byli poklidní chovatele koní obývající rozsáhlé stepi u velkého jezera na východě. Nadále také udržovali dobré vztahy s trpaslíky ze severních hor. Při svých obchodních cestách na sever za trpaslíky narazili i na jiné kmeny lidí, které v té době již dlouhou dobu válčili s orky. Právě s těmito kmeny lidí navázali elfové spolupráci, která přetrvala do dnešních dnů.

Gnómové se stěhují

Po té, co gnomové zavalili drowům vchod na povrch, obrátil se jejich hněv právě na tuto rasu. Postupně nalezli východy vedoucí na povrch v blízkosti gnomích vesnic a začaly jejich pověstné nájezdy. Po generacích života v Podtemnu ale drowové měli problém se slunečním světlem a tak podnikali výpravy pouze v noci. O to ale byly děsivější a měly za následek skoro úplné vyvraždění všech gnómských osad na jihovýchodě hor. Pro mírumilovný národ gnomů to znamenalo pohromu, a ti, co přežili, se vydali hledat pomoc k národu, kterému kdysi sami pomohli. Když došli k městu elfů, zjistili, že je opuštěné. Gnomové, v té chvíli už pomalu na pokraji zoufalství, se rozhodli vydat hledat pomoc ještě k trpaslíkům do Goren-Zar. Trpaslíci gnómy přijali a od té doby žije nejpočetnější gnomí komunita právě v tomto trpasličím městě. Pomsta drowů na gnómech měla ale významné dopady i na trpasličí národ. Gnómové sebou přinesly nová řemesla a umění do té doby u trpaslíků neznámé. Jednalo se především o umění alchymii a magii, kterou trpaslíci už dříve viděli u elfů. Zatímco alchymie se uchytila i mezi trpaslíky, umění magie nikdy nepřišli na chuť a je známo jen málo trpaslíků mágů. Město pod horami se ještě víc rozrostlo a díky vynálezům gnomů a skvělé řemeslné práci trpaslíku dosáhlo právě v tomto období největšího rozvoje.

Založení Cyprony (věci, zde napsané se týkají současnosti případně brzké budoucnosti)

Osady založené lidmi na pobřeží východní části kontinentu se staly ve čtvrtém věku velmi důležité. V té době již probíhali čilé obchodní vztahy mezi lidmi, trpaslíky a elfy. Ačkoliv to tak nebylo ze začátku plánované, nacházely se osady přesně uprostřed obchodních cest. Blízkost moře a zbudovaný přístav byly také důležité pro rozvoj obchodu. Kde se daří obchodu, tam jsou také peníze a ty napomáhají k rychlému rozvoji. Osady se začaly rozrůstat, až vzniklo menší město. V něm postupně vznikaly nejrůznější obchodní cechy. Když se městečko rozrostlo, bylo všem jasné, že potřebuje jasné a pevné vedení. Jelikož městu vládli obchodníci a ne válečníci, došlo k několika významným jednáním mezi zástupci jednotlivých cechů. Ze zasedání vzešlo rozhodnutí spravovat celé území společně a byly stanoveny i jednotná pravidla obchodu platná pro všechny obchodní cechy. Právě toto zasedání je pokládáno za oficiální den vzniku nového města Cyprony. I když osady založili lidé, v době, kdy vznikala Cyprona už se zdaleka nejednalo jen o jejich město. Žili tady vedle sebe lidé, trpaslíci, elfové, gnómové i hobiti. Proto ani Cyprona nespadala pod lidské království a město fakticky řídily obchodní cechy, které ustanovily takzvanou Velkou radu. Ta řídí město až do dnešních dnů a Cyprona si stále zachovává svou neutralitu.