Rodokmen králů a královen Eldamaru

Doba, kdy se elfové usadili až v takřka nejjižnější části kontinentu a začali budovat město, byla zlá a nejistá. Rasou zmítaly nepokoje a vyvstávaly spory. Bylo potřeba ustanovit znovu krále. Tak také elfové udělali. Vybrali nejmoudřejšího a nejučenějšího ze svých řad. Stal se jím Neithil, muž s rozvahou opravdu hodnou krále.
Stavba města začala po prvních průzkumech okolí. Hledání nejvhodnějšího místa bylo velmi zdlouhavé. Nakonec se nejvhodnější místo podařilo najít kus od moře, kde byla krásná příroda a tajemný poradní strom, ten svou velikostí překvapil i samotné elfy, kteří v přírodě viděli už takřka vše. V té době také začali vznikat první legendy o tomto stromě. Dodnes jeho původ není plně znám, jeho velikost je i nyní zarážející.

Po dokončení základních budov se Neithil usadil se svou ženou v paláci, i když pojem palác v době, kdy město bylo v začátcích stavby, byl značně nadsazený. Dokázal výborně zorganizovat stavbu Eldamaru, jak se v té době začínalo městu říkat. Vymýšlel nejrozmanitější obranu a se svými poddanými směle prozkoumával okolní cesty a území a zmapoval kraj. V této době se také traduje první známka o podzemní skrýši, kam se měli schovat ty nejcennější předměty elfů, knihy a dokumenty. Byla začarována magií a v pozdější době, kdy se toto území vymklo kontrole, se mu začalo říkat Kopky.
 

Stavba města trvala dlouho a vyžádala si velké úsilí veškerých obyvatel. I přes vyčerpání a tvrdou práci zůstali ale elfové jednotní a věrní králi. Ten se svou ženou, pověstně krásnou elfkou Aridil, zplodil tři potomky. Jeho život byl značně smutnější, než osud rasy pod jeho vládou. Prvorozeným synem byl Teryld. Od mládí byl vychováván pro svůj nadcházející nelehký úděl převzít místo otce. Při cestách po lesích se však jednou ztratil družině a nalezeno bylo jenom jeho tělo, údajně roztrháno vlkem. V těch místech se občas ozývají zvláštní zvuky. Povídá se a ve starých knihách je psáno, že jeho duše přešla na vlka, který jej zabil.

Druhorozeným synem byl Oronath. Naneštěstí neměl tak dobré srdce jako jeho bratr. V kronice můžete najít pár zpráv o zloději krve královské, pokud na toto narazíte, vězte, že jde o Oronatha. Ač měl bohatství dost, stal se jedním z nejchamtivějších elfů všech dob. Okouzlil ho třpyt zlata. A tak se stalo, že jednou zmizel. Tehdy se povídala zvěst, že královský syn svýma rukama zabloudil do kapsy jednomu z představených elfské rady a ten nenechal čin nepotrestán.

Posledním potomkem Neithila a Aridil byla Mion. Byla svým rodičům vzornou dcerou, učenlivá a moudrá. Nejvíce ji zaujala magie a tu se učila, avšak po smrti krále ujala se vlády a studium přerušila. Jelikož byla svobodnou královnou, netrvalo dlouho a rada ji začala nutit ke sňatku. Vyvolila si Isena, a ač to byl sňatek bez lásky, měli spolu syna, na nějž se Mion velmi upnula. Jméno mu dala Geordoar.
Od útlého věku učila ho všemožným kouzlům a tajům magie. Vyhýbala se muži, který v pozdější době převzal vládu místo ní. Geordoaar brzy ovládl magii natolik, že i mocní mágové před ním odstupovali a ctili jej jako mistra. Byl někdy považován až za podivína, avšak nikdo před ním špatné slovo neřekl a i cizí národy v té době Eldamar uctívali v největší slávě.
Mion se v pozdější době vytratila ze všech zápisů kronik. Podle pověstí podlehla kráse přírody a toulala se po lese v okolí Eldamaru. Nalezla zde mnoho vzácných a tajemných předmětů, míst i rostlin. Od ní pocházejí ty nejcennější svazky Eldamarské knihovny. Bohužel není známo, jak zemřela, nebo jaký byl její osud. V pozdějších zápiscích se dají najít svitky, kde se píše, že se spojila přírodou natolik, že její tělo zmizelo a pouze její duše proplouvá přírodou dodnes. Jaká je ovšem pravda není známo. Na její počest byl les v okolí Eldamaru pojmenován Mionin les.

Když nadešel čas, Geordoar převzal vládu. Poučil se z chyby své matky a nevěstu si hledal sám. V té době žila v Eldamaru Ennir, žena opředená mnoha tajemstvími. Zprvu vyznávala černou magii. Když si uvědomila její moc a nebezpečí v ní skryté, zalekla se jí a odvrátila se od síly zla. Corellon ji pomocí zvláštního znamení povolal do chrámu jako jednu ze svých kněžek. V chrámu sloužila několik let a opustila jej po boku krále. Ačkoliv rada i většina obyvatel Eldamaru oba varovala, Geordoaar si Ennir vzal za ženu. Strach byl ukolébán dlouhou dobou, kdy se vše zdálo být v pořádku a královský pár povil syna Allorna a dceru Rondill. Avšak zvěsti, které předpovídaly utrpení Ennir poznamenané černou magií, měly dojít naplnění. Rondill zemřela smrtí kolem které bylo spoustu nejasných událostí. Ennir utekla zpět pod ochranu Corellonova chrámu ze strachu o své druhé dítě, Allorna. I král opustil pro jistotu své místo, aby město mohlo nadále rozkvétat.
Ennir se v pozdější době svého života přestěhovala na ostrov kousek nad Eldamarem, toto místo se do dnešní doby ctí jako její svatyně. Městu dala mnoho přízně Corellona. Ostrov, na kterém trávila několik desítek let svého života, pod jejíma rukama rozkvétal a říká se, že v době, kdy bude Eldamar v ohrožení, právě tento ostrov chráněný magií Corellona a Ennir bude ochranným místem pro elfy.

Nástupcem Geordoaara se stal právě syn Allorn, muž toulavé duše. Nejoblíbenější činností mu bylo sezení pod hvězdným nebem, a tak i městu nastalo zatím nejklidnější období. Vyvolenou se mu stala Isley. Stejně jako on, i jeho žena byla duchem neustále u hvězd. Jejich manželství zůstalo nenaplněno. Po smrti Allorna stal se králem starší bratr královny, Endras, se svou ženou Iraand. Na trůn dosedl již stár a jeho povaha byla velmi mírná. Hlavně ve vztazích s lidmi dělal mnoho ústupků, až lidé zabrali velkou část území elfů.

Pro město bylo takřka vysvobozením, když vládu převzala jejich dcera, Geleath. Za muže si vzala vůdce stráží Eldamaru Antaana. Rozhodování nechala na něm a on postupně získal zpět veškeré území, které ztratili v předchozím období, a to bez násilí. Menší skupinka orků však přepadla královu družinu a král padl. Královna Geleath držela smutek. Avšak po konci období smutku, královna se ujala moci. Následníkem trůnu se stal její syn, v době kdy král zemřel, byla již v požehnaném stavu. Na oslavu královny a její moudrosti, se kterou vládla Edamaru byl vystaven nový palác, vznešenější a na ostrově, který byl na počest královny pojmenován Geleath. Toto období by se dalo označit za období nesmírného vzkvětu Eldamaru. Bohužel, každé šťastné období a i toto neměli šťastný konec. V době, kdy královna porodila syna a měli začít oslavy, propukla v celé zemi a na celém světě neznámá Bolest. Královna oslabená po porodu syna jí bohužel podlehla. Vzhledem k tomu, že královskému synovi bylo pouze pár dní v období propuknutí, rada největších mistrů kouzel se rozhodla, že v tomto čase by nebylo moudré snažit se jej v bolesti přemístit a začali tvořit ochranu proti bolesti přímo v Eldamaru. Zůstali tu se skupinkou farmářů, kovářů a řemeslníků.
V tomto období se také většina elfského obyvatelstva přemístila do Isharu, který bolest nezasáhla. Tímto obdobím také začalo celé město Eldamar bez obyvatel chátrat. Nyní, kdy bolest stále zabírá velkou část světa, začali ochráncům královského syna docházet síly na obranu jeho a všech, kteří prozatím přežívají v Eldamaru.