Elfové a ostatní rasy

 „Mamííí,“ ozval se hlásek, který se nesl mezi stromy. „Mamííí, kde jsííí?“ Hlásek patřil maličké holčičce. Se svými hudebními nástroji seděla v mechu kousek od města a snažila se přilákat svou matku.
„Copak?“ sehnula se k ní mladá matka. „Že ty chceš zase slyšet něco o našich předcích?“ mrkla na dcerku. Holčička nadšeně zakývala hlavou.
Maminka se posadila vedle holčičky a otevřela jednu z knih, které držela v ruce. „Ještě jsem ti nepovídala, jak to bylo s námi a jinými rasami, viď?“ „Nepovídala, mami, povídej mi o tom…“
„My jsme všeobecně považováni za národ klidný a mírný. Elfská minulost není ale tak klidná, jako samotní elfové. Největší paseku napáchaly těžké rozbroje s orky. Ti nás nakonec vyhnali z našeho vlastního území.“
„Mamí a to proto je nemáme tak rádi?“
„Ano, přesně tak. Po těžké porážce, když nás úplně nečekaně napadli, jsme se přemístili na východ. První věc, kterou jsme v novém sídle udělali, byly ohromné obranné palisády. Poučili jsme se vlastní chybou. To město jsme pojmenovali Elderion. No a tehdy v Elderionu jsme prožívali neobvyklý rozkvět umění, vědy a techniky. Začali jsme vzývat boha Corellona. Toto byl náš vrchol.“
„A co se stalo potom, mami?“
„Orkové bohužel postupovali i nadále. A dostali se k nám znovu. My jsme se ovšem za tu dobu, co jsme osídlovali toto území, stali silnými i v boji a magii. Nastal vyrovnaný a dlouhodobý boj, který jsme nakonec vyhráli my, i když nás to stálo veliké ztráty. Použitím temné magie zničili jsme bohužel ale velkou oblast kolem města. Proto jsme se stěhovali dále. A území města zabrali orkové.“
„A proč jsme odešli?“
„ Město bylo zničené. I jeho okolí. Nebylo nazbyt. Všichni elfové toužili po přírodě a klidu.“
„Zatím jsme se sžili s drowy, kteří nám pomohli. To oni nás varovali před útoky na Elderion. A i když jsme jej nakonec museli opustit, vybudovali jsme si pak město nové. Spolu s drowy.“
„Ale drowové jsou zlí a škaredí, a vždyť… vždyť nás zradili!“ rozhořčeně se podivila holčička, která hltala každé mámino slovo.
„Ano, zradili. Ale jejich zrada přišla až později. Neskákej mi do řeči, všechno se dozvíš. My i drowové jsme přišli při obraně o vše, co jsme získali během druhého věku. Společně jsme se přesunuli ještě kousek dál na jih. Tady začalo velmi rychle budování města Nový Elderion. Významně k tomu pomohli také trpaslíci, kteří nám a drowům dodali velmi kvalitní materiál na stavbu hradeb. Město bylo rozděleno na dvě části…“
„Takže trpaslíci nám tehdy pomohli? I proto s nimi obchodujeme až doteď?“
„Ano, to je taky pravda. Tehdy ovšem orkové znovu zaútočili na město. První útok byl odvrácen, avšak při druhém útoku vpustili drowové orky do města zadní branou, za našimi zády. To byla ta hrozná zrada. A právě trpaslíci nám pomohli vyhnat orky z města. Když se drowové chtěli vrátit, zaútočili jsme na ně a pronásledovali je. Zbytky drowů jsme zahnali do jeskyní.“
„Tak to se nedivím, že drowy nemáme rádi, mami. A ti trpaslíci byli moc hodní, že nám pomohli.“
„Trpaslíci slíbili, že budou vchody do jeskyní hlídat. Většina jeskyní byla totiž jejich dílem a pořád hrozilo, že drowové budou chtít z podzemí opět na povrch. Často na nás útočili. A tehdy nám pomohli ještě gnomové. Svými třaskavinami způsobili velký býbuch a zavalili vchod do jeskyní. Ale my elfové jsme přecijen radši zamířili dál, abychom měli klid. A tak jsme došli až sem k moři. Moře všechny uchvátilo, proto jsme se nakonec usídlili tady.“
“Takže hodní jsou i gnomové,“ shrnula tu spoustu nových informací pozorná posluchačka.
Maminka se usmála. „Jen ještě chvilku poslouchej. Ještě jsme nakonec navázali spolupráci s lidmi. T trvá dodnes. Po založení města Cyprony se stalo, že město je nyní středem všech obchodních cest. Není pouze lidské, schází se v něm všechny rasy, které spolu udržují kladné vztahy. Lidé, my, trpaslíci, ale i gnomové a hobiti.“
„ Jééé, mamííí, a ti hobiti…“
„Počkej počkej, na další příběh si musíš počkat zase až do přístě. Musím teď jít pracovat.“ Pohladila holčičku a odešla…