Jak se dá postavit les?

Trpělivost elfů takřka nezná mezí. To je pochopitelně všeobecně známá věc. Jsou ale chvíle, kde ani elfové nemají času nazbyt. Bylo potřeba obehnat srub masivním živým plotem ze vzrostlých stromů, ochránit tak elfy v něm v dnešní pohnuté době.

Jak to ale zařídit? Než vzroste strom, trvá to desítky, ba i stovky let. Existoval naštěstí jeden způsob. Dobře ukrytý v hlubinách tunelů pod horami, ale přeci jen k nalezení.

Skupina pěti elfů se vydala najít skřítka. Ireth a Avellion, oba zkušení bojovníci, stáli v jejím čele. Za nimi Flafinka a Caladhiel, mladé, ale už teď nebezpečné lučištnice. A nakonec Anneke, mladinká kouzelnice na magickém koni.

Vydali se do temných tunelů s odhodláním a nadějí. Po krátkém bloudění se jim podařilo najít průchod do nádherných jeskyních, kde skřítek dozajista sídlí. Všude kolem rostly obrovské houby, a chodby plnila podivná mléčná záře.

A tam stál. Docela nenápadný, krčil se v koutě. Když ale vstal, nevypadal vůbec jako drobounký, křehký skřítek. Poskakoval kolem a vesele veršoval. A než dobrodruhy vůbec vyslechnul, chtěl něco na oplátku. A máloco milují skřítkové víc, než drahé kamení. Proto se naše skupinka rozeběhla do jeskyní, zápasila s obřími netopýry i slizovými příšerami, skolila dokonce i dva obří pavouky, a po celou dobu pečlivě hledala dobře ukryté drahé kamení.

Když ho našla dost, vzal je skřítek do své magické skrýše. Kamínky upoutaly jeho pozornost, a teď byla řada na elfech, aby vyložili karty. Je taky známá věc, že skřítkové mluví ve verších a rádi rýmují. Slova se ujala Caladhiel a předvedla, co dva dny dopředu pilně nacvičovala. Její rýmování skřítka potěšilo, a proto pomoc elfům přislíbil.

Podivná skupinka vedená rozdováděným skřítkem se vydala směrem ke srubu. Pojednou však skřítek zastavil a oslovil Avelliona. Kdopak prý je Faun, ptal se vesele. Avellion se jen na okamžik zamyslel, a správně odpověděl. Skřítek radostí div nemetal kozelce. Vydali se Fauna hledat.

Našli ho na břehu řeky. K tomu místu je přilákala jeho píseň, ale jindy veselé tóny zdály se dnes být poněkud tesklivé. A smutná Faunova tvář to jen podtrhovala. Ogři unesli jeho bratra, a chystají se ho sníst!

Elfové neváhali. Pomoc v nouzi snad ani odmítnout nemohou. Flafinka, znalá místních lesů a skal, je vedla přímo na místo, kde ogři přebývají. Cestou naše skupina potkala Amandu, elfku, jejíž luk se stal vítaným rozšířením arzenálu. Netrvalo to dlouho, a tři ogři, kteří se chystali tak nelidsky hodovat, leželi na zemi v tratolišti vlastní krve. Avellion ošetřil rány našeho nového přítele, a ten s díky zmizel v lese.

Naplněni radostí se elfové vrátili k vodě, kde na ně Faun se skřítkem netrpělivě čekali. Dobré zprávy ale nevydržely dlouho. Skřítek nemůže nechat stromy vyrůst bez své kouzelné motyčky! Jakýsi děsivý černý obr ho před nějakým časem zajal a ukradl ji. Naštěstí skřítek věděl, kde se to stalo - a tak stopy našich dobrodruhů zamířily přímo ke skřetím jeskyním.

Obratně se vyhýbali všem pastem, beze strachu proběhli místností plnou plamenů i polem vybuchujících hub, a probili si cestu zástupy skřetů až na konec jejich katakomb. Tam na ně čekal ten zákeřný zloděj, obr tak černý, že málem nebyl ve stínu kobky vidět. Elfové se však nenechali zaskočit. Ireth hrdinně odrážel jeho údery, a sám mu pěkných pár ran zasadil. Tři střelkyně přesně mířenými šípy práci dokončily.

Nic tak už nebránilo v cestě kouzlu, které elfové tak zoufale od skřítka potřebovali. Všichni se vydali ke srubu a dali se do práce. Bylo potřeba zasadit semínka, aby mělo co růst k nebesům. Práce šla krásně od ruky, a po chvilce bylo vše připraveno a skřítek mohl začít čarovat.

Veselé výskání a zpěv elfů i elfek, tančících na louce, byly nezbytnou součástí skřítkova kouzla. Kouzelná motyčka, povzbuzena vším veselím okolo, se vznesla do vzduchu a začala zářit. Z lesa se vynořily bludičkám podobní duchové stromů a v oslepující záři se vlili do zasazených semínek. Pak už jen veselý skřítek pořádně zalil čerstvé sazeničky a začaly se dít věci...

Jen neradi se s ním pak elfové loučili - ale co naplat, každý má svůj domov někde jinde. A tak, zatímco se skřítek vrátil do toho svého, hluboko pod horami, elfové si mohli konečně oddychnout. Jejich srub, oáza uprostřed Isharu, byl po dlouhé době konečně v bezpečí.

Caladhiel