Vyhledávání


"Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost..."
 

 

Měsíční štít jednorožce

Měsíční štít jednorožce

Opilý bard začal vyprávět smutný příběh, snad proto že mnoho vína prošlo jeho rukama vyprávěl tento, již nikdy jsem ho neslyšel, nepátral jsem po tom, ale domnívám se, že pocházel z ***** a slyšel jej od svého otce. Nebudu uvádět jméno té vesnice, abych nadále nejitřil už zpola zapomenuté osudy.

Stěny temného podzemí byly porostlé mechem, kapičky vody na stropě se leskly ve světle pochodní, byl blízko, příliš blízko. Stárnoucí rytíř krále si s povzdechem upravil řemení, které mu ulehčovalo pohyb v těžké zbroji. Bez svého štítu už by jej neunesl, moc dobře si uvědomoval jeho skrytou magickou moc, spoléhal na něj až příliš často, zadíval se na něj, po obrysu se blyštili brilianty ze slzy jednorožce, tělo štítu tvořené z měsíčního kovu, rukojeť byla vytvořena z kosti démona, ani po těch letech používání neklouzala. Znovu přejel očima po obrysu, který vyleptala krev zimního raptora odebraná za úplňku. Hlava jednorožce, jako živá, vždy měl pocit, že jejich moudrost se ho dotýká kdykoli se štítu dotkne, jeho krev vždy zpěnila, měl pocit že, je rychlejší, silnější, moudřejší, a věděl, že tentokrát ho pocit nepřemožitelnosti zahnal na cestu, z které se hrdinové vrací na štítu. Z temnoty před ním se ozvalo zasyčení, děsivé, mnohohlasné. Vesničané zahodili pochodně i sekery a s jekotem začali utíkat. Rytíř se rozkročil a připravil meč, čadící pochodně nevydávali mnoho světla, dusila je vlhká plť, přesto byly vidět oči, přibližovali se, pět párů rubínových, smrtících, zlověstných.
Trvalo to tři dny něž se nejstatečnější vesničané odhodlali vrátit se na místo kde rytíře opustili. Nalezli jej opřeného o stěnu sluje, jeho překrásný štít byl rozlomen vedví, vedle něj ležela nestvůra, která sužovala široké okolí celé léto, čtyři nestvůrné hadí hlavy byly useknuté a poslední přibodena zbytkem rytířského meče, opatrně vynesli mrtvého rytíře ven a pohřbily na stráni nad údolím, jeho tajuplný štít mu položili na hruď. Hrob neoznačili, a potichu se rozešli do svých domovů. Styděli se, oni ho tam nechali samotného, v boji, který ani nebyl jeho, v boji který bojoval za ně…


Zapsal vrchní písař krále Gabriela I.

Poznámka 1: tyto štíty skutečně existovali
Poznámka 2: prý nějaký mistr je stále umí vyrobit, ale je obtížné sehnat suroviny
Poznámka3: troll, nebo trollí ruce – součást? Ingredience ?